Waldorfská škola Příbram chce být společenstvím utvářejícím sebevědomou, tvůrčí a zodpovědnou lidskou bytost,
schopnou s láskou a moudrostí v srdci aktivně ovlivňovat společnost a svět kolem nás.

Jaro a ptáček

Jednou kdysi na obloze letí ptáček.

Podívá se na zem a vidí, jak jaro žadoní, aby jen trochu zazpíval: „Prosím tě, ptáčku, zazpívej, abych se mohlo probudit z tvrdého spánku.“ Ale ptáček byl lakomý: „Proč si budu namáhat hlasivky. Popros někoho jiného, aby ti zazpíval, já musím dál.“ A ptáček odletěl.

 Ale za chvíli letěl kolem další ptáček. Podívá se na zem a vidí jak jaro žadoní, aby jen trochu zazpíval: „Prosím tě, ptáčku, zazpívej mi, abych se mohlo probudit z tvrdého spánku.“ Ale ptáček nechtěl, totiž nechtěl si namáhat hlasivky: „Popros někoho jiného, aby ti zazpíval, já musím letět dál.“ A ptáček odletěl pryč.

 Za chvíli přiletěl třetí ptáček. Podívá se na zem a vidí jak jaro žadoní, aby jen trochu zazpíval: „Prosím tě, ptáčku, zazpívej mi, abych se mohlo probudit z tvrdého spánku.“ „Jestli ti nikdo jiný nechtěl pomoci, já ti pomohu.“

  A opravdu ptáček zazpíval, a jak krásně! Jaro se začalo probouzet a najednou se vše zazelenalo a vše rozkvetlo. Jaro se probudilo, ptáčkovi poděkovalo a ptáček odletěl. Přeci jen se na světě najdou dobří ptáčkové, kteří chtějí pomoci.

 

Tereza Dušková, 6. třída