Společný víkend 2. třídy

Ani jsme se nerozkoukali a z našich prvňáčků jsou druháčci – což pro nás, rodiče, mimo jiné znamená to, že musíme vyrobit knihu. A protože jsme si vloni na podzim vyzkoušeli, že nejen že spolu dokážeme strávit víkend, ale dokonce nás to baví, souhlasili jsme s nápadem naší paní učitelky Lenky, abychom si vyjeli na pracovně-rekreační pobyt s přespáním. Po loňské zkušenosti ovšem s možností vytápět si pokoje. Děti nadchlo, že tentokrát budou cosi vyrábět rodiče, kdežto ony budou mít volnou zábavu. Druhý víkend v říjnu může být všelijak – ale nakonec to dopadlo tak, že dětem venku bylo tepleji než nám v prochladlé jídelně tábora na Sobeňáku. Vůbec to nevadilo, zahřáli jsme se usilovným soustředěním na to, abychom dílo nezkazili. Pod skvělým – polopatickým a trpělivým – vedením Jany Čechové (a v závěrečné fázi práce i jejího muže Jirky) jsme všichni mezi sobotním a nedělním obědem zvládli knihu svázat, slepit, oříznout, potáhnout a vylisovat. Děti (naši druháčkové plus banda jejich starších sourozenců a pes) si mezitím užívaly svobodu převážně v potoku pod rybníkem, kde stavěly hráze a čističky s takovým nasazením, že mnohé z nich nebylo už koncem sobotního odpoledne do čeho převléknout. Hru ve vodě dobrovolně přerušily jen kvůli hladu a průzkumné výpravě do lesa a následnému vaření kotlíkového čaje z bylin, které z ní donesly. Tábor na Sobeňáku je už sice stařeček, ale nejspíš se tu sbíhají nějaké magické siločáry: dílo se všem podařilo, žádné dítě se neutopilo, slunce svítilo a panovala velká a nerušená pohoda. Takže napřesrok spolu zase nejspíš někam vyrazíme, na tom jsme se v sobotu večer u krbu na terase v podstatě shodli.

Za rodiče Ivana Tomková