Waldorfská škola Příbram chce být společenstvím utvářejícím sebevědomou, tvůrčí a zodpovědnou lidskou bytost,
schopnou s láskou a moudrostí v srdci aktivně ovlivňovat společnost a svět kolem nás.

Slavnostní otevření školy

Waldorfská škola se rozšířila o nové prostory

Škola vznikla v roce 1991 díky několika nadšencům, které waldorfská pedagogika okouzlila. Nejprve se s ní setkávali na přednáškách a pak přišly stáže v zahraničí, kde tyto školy působí už desítky let. Především to byl Tomáš Zuzák, který svými dlouholetými zkušenostmi v emigraci dokázal nadchnout naše pedagogy : Rostislava Riška, Vladimíra Nejedla, ředitele Školského úřadu Příbram, a další. Od 93. roku se příbramská waldorfská škola usídlila v prostorách bývalé mateřské školy, ovšem s přibývajícími léty a s přibývajícími třídami – a především s rozšířením o třídy středního stupně – jí tu začalo být těsno. A tak vznikl velkorysý projekt. Architekt Vladimír Matějka vycházel ze zkušeností v zahraničí, z ducha místa i z ducha waldorfské pedagogiky, která staví hodně na prožitku a na citové výchově. O tom, jak se tento prvek odrazil v podobě školy, hovoří on sám : „Celou výukou se line výchova k muzice, k malování a má to svůj řád a časový postup. Vzdělání je o tom, aby dítě dostávalo všechno přiměřeně – ke svému věku, ke svému intelektu, ke svým schopnostem. O tom waldorfská pedagogika je. A ty podmínky je potřeba udělat."

Projekt přinesl díky státní dotaci v celkové výši téměř 70 miliónů korun nejprve v roce 1997 nové střechy se třídami a kabinety v půdách a loni mohla začít zásadní přestavba. Budova sama už zvenku působí velmi zajímavě. Je rozčleněna do různých mansardových střech a teras. Ovšem uvnitř je to pro nezasvěceného návštěvníka doslova bludiště. Ing. Matějka dodává : „Snažil jsem se, aby když sem člověk přijde, aby na něj nepadla tíseň nějakého stereotypu. Aby tu vždycky našel detaily, momenty, které by ho zaujaly a které by ho s tou budovou skamarádili." A tak se škola po létech dočkala nejen nových tříd s kabinety, ale nové vstupní haly, přednáškového sálu se stupňovitým hledištěm, který bude sloužit především pro výuku fyziky a chemie, nové jídelny a kuchyně (i když ta ještě čeká na dovybavení). Ale především je tělocvična, která může – a určitě bude – sloužit i jako divadelní a koncertní sál.

Hovoří ředitel školy Rostislav Riško : „Tělocvična bude otevřena i v odpoledních hodinách a už teď jsme domluveni s Gymnáziem pod Svatou Horou, které bude mít takřka veškeré hodiny tělesné výchovy na naší škole. Určitě ji chceme ale využít především pro naší školu."

„Není to o tom, že přijdu ráno v sedm a odejdu ve čtyři," říká Vladimír Matějka, nejen autor budovy, ale také jeden z těch prvních rodičů, kteří kdysi před léty právě této škole svěřili své dítě do první třídy – v onom dnes už téměř bájném roce 1991, kdy snad nikoho ani ve snu nenapadlo, že by se mohla právě příbramská waldorfská škola stát fakultní školou Univerzity Karlovy, a že by mohla být první školou v republice, která dovede své žáky až k maturitě.

Slavnostnímu otevření budovy byla přítomna řada oficiálních hostů – od představitelů města a kraje až po ředitele škol. Blahopřání a stisky rukou nebraly konce, stejně tak jako údiv, že se takové dílo podařilo. Rostislav Riško ale s úsměvem dodává : „Tohle – to není nadstandard. To je standard. To ostatní, to je podstandard – a starejme se o to, aby takhle vypadaly všechny školy !" A tak i ti nejzarytější odpůrci waldorfského školství musí uznat, že se tu díky úsilí několika nadšenců podařilo pro město získat skutečně hodnotnou budovu – a za státní peníze.

Přítomen byl i Tomáš Zuzák, který v úvodu prohlásil : „Tato škola působí na srdce dítěte, které tak získává předpoklady k uskutečnění duševních a duchovních změn atmosféry tohoto města."

A dost možná, že prvním krůčkem k oné změně atmosféry už byla stavby sama. Jak připomněl Vladimír Matějka, právě při jejím uskutečnění spolupracovala řada příbramských architektů a projektantů, kteří spolu jinak velice tvrdě soupeří.

 

Autor textu : Zdeněk Hejkrlík

Text je převzatý z příbramského týdeníku „Periskop"