Waldorfská škola Příbram chce být společenstvím utvářejícím sebevědomou, tvůrčí a zodpovědnou lidskou bytost,
schopnou s láskou a moudrostí v srdci aktivně ovlivňovat společnost a svět kolem nás.

Pohled do waldorfské pedagogiky středního stupně

10. třída

 

Při přechodu na střední stupeň začíná student desáté třídy objevovat určitou rovnováhu mezi násilným střetem protikladů. Fysiologicky můžeme pozorovat u chlapců vyrovnanější držení těla, což souvisí s tím, že jejich končetiny dorůstají v poměru k jejich doposud daleko větším chodidlům. U děvčat sledujeme větší sebejistotu a duševní rovnováhu. V duševním životě už mohou studenti desáté třídy začít s hledáním určitého systému v chaosu protikladů.

Učební plán pomáhá tomuto hledání tím, že nabízí předměty, které zahrnují rovnováhu. V chemii se probírají kyseliny a zásady, ve fyzice zákony mechaniky, v biologii funkce lidského organismu hra mužských a ženských vlivů, v astronomii rovnost dostředivých a odstředivých sil. Studiem rovnováhy v přírodních a lidských jevech mohou studenti najít vlastní opěrný bod. V tomto procesu musí cvičit schopnosti srovnávaní, nalézají rovnováhu mezi protikladnými jevy, a tak hodnotí jejich význam a původ.

Studenti mohou objevit, že při tomto porovnávání protikladů můžou vzniknout nové formy, např. v mracích a přílivu, v planetách a slunečních soustavách, v mužské a ženské sexualitě. Tento objev může na druhé straně stát na počátku touhy poznat původ věcí a najít zdroj jejich forem v počátcích vesmíru nebo v historii lidského jazyka. Jinými slovy, studium dávných údobí může nyní začít na hlubší úrovni.

Tento rok můžeme shrnout základní otázkou: Jak? Jak se něco vztahuje k něčemu jinému? Jak se ovlivňují tyto protikladné jevy? A jak vznikají? Jak funguje tělo? Kdo jsem a kde mám své místo?

 

11. třída

 

Se vstupem do prohlubujícího studia na střední škole se stává generalizování o vývoji studentů mnohem obtížnější. Šestnáct let je však věk, v kterém studenti nalézají nové rozměry svého vnitřního života, pocitů a skutků. Otázky, které jsou hlubší a individuálnější, začínají vystupovat na povrch. Je to také věk, kdy studenti často cítí nutnost změnit školu, nebo dokonce úplně skončit se studiem. V těchto vnitřních pobídkách hovoří nový, naléhavý hlas: „Nech za sebou to, co ti bylo dáno, a vydej se na svou vlastní cestu!“

Rostoucí nezávislost se projevuje i navenek: O tom svědčí změny v oblékání, účesu, snaha najít si krátkodobá zaměstnání. Snaha prosazení vlastních názorů za každou cenu. Prohlubují se diskuze na téma já a okolí – jak jsem pevný, jak mě druzí ovlivní a za čím si dokáži stát já sám.

Učební plán pro tento rok dovoluje studentům, aby se ve větší míře oddělili od svých stejně starých spolužáků a vydali se na dosud neprozkoumanou cestu do neviditelných míst života. Určitým způsobem můžeme charakterizovat tento rok tématem neviditelnosti, jmenovitě se jedná o studium těch předmětů, které zavádějí studenty do oblastí nepřístupných našim smyslům. Taková cesta vyžaduje nový způsob myšlení - myšlení, které se nemůže opřít o to, co nám dávají naše smysly, a zároveň vyžaduje důvěru, že nás toto myšlení povede správnou cestou.

V literatuře je tato cesta sledována díky probírání Grálových legend a Danteho Božské komedii. V ostatní předmětech je to podobné. V chemii studenti vcházejí do neviditelného království atomu, ve fyzice prozkoumávají neviditelný svět, v dějepise znovu prožívají středověk a období renesance, v projektivní geometrii sledují rovnoběžky až do společného bodu v nekonečnu, v biologii se setkávají s buňkou a buněčnými procesy.

Tyto cesty do neviditelných končin vedou k základní otázce, která má posílit studentovu schopnost nezávislé analýzy a teoretizování.

Otázka zní: Proč? Proč jsou věci takové? Proč historické události probíhaly právě tímto způsobem? A ještě daleko hlubší otázky „proč“ nalézají svou cestu do třídy, jsou to otázky, které se ptají na osud, význam života a sociální zodpovědnosti.

 

12. třída

 

Učební plán v tomto roce slouží daným cílům tím, že nabízí předměty, které syntetizují mnoho témat (historii světa, architekturu, Fausta) a vztahují tato témata k centrálnosti člověka. Další příklady: studenti studují vztah lidí k různým živočišným skupinám (v zoologii), nebo velkým myslitelům (např. transcendetalistům) a spisovatelům (např. ruským spisovatelům, kteří se zabývali otázkou našeho místa ve světě).

V tomto smyslu není učební plán ve dvanácté třídě pouze opakováním témat všech čtyřech tříd středního stupně, ale zároveň se vrací do bodu, kde waldorfský učební plán v první třídě začal – začínáme a končíme obrazem celku. Rozdíl je ale – doufáme – v tom, že student ho teď vědomě uchopí.

Úkoly ve stále větší míře nutí studenty k tomu, aby spojovali a syntetizovali nesourodé disciplíny ve snaze oslovit základní otázku učebního plánu v tomto roce: Kdo? Kdo to je, kdo se nazývá člověkem? A kdo stojí vzadu za vnější hrou událostí a jevů a utváří je do syntetického celku?

 

13. třída

 

Celý waldorfský cyklus je někdy přirovnáván k obrovské věži. V první třídě do ní mladý člověk vchází a začíná stoupat po dlouhém spirálovitém schodišti. V každém patře může vidět oknem jenom určitou část okolní krajiny. Některá „okna“ učebního plánu jsou umístěna nad sebou, ale jsou v různých patrech (např. „okna“ v sedmé a jedenácté třídě, nebo v osmé a deváté). Ve 13. třídě studenti jako by otevřeli padací dveře ve střeše na této věži, a vykročili na otevřenou plošinu. Nyní poprvé vidí celé panoráma krajiny, které do té doby viděli jenom z jedenácti různých perspektiv. Jinými slovy, poslední rok má být nejen postupnou syntézou výuky, kontrolou a přípravou pro další stupeň vzdělání, ale i zcela vědomým umístěním sama sebe do centra tohoto panoramatu. Je samozřejmě prospěšné vyjít celé schodiště. Přesto je pozoruhodné, jak rychle se zapojí studenti, kteří se zúčastní tohoto výstupu, částečně díky periodickému opakování předmětu, ačkoli je to často opakování na různé úrovni a za různým účelem.

Poslední ročník waldorfského vzdělávání se setkává s problematikou „třídy navíc“. Dle původního plánu byla waldorfská pedagogika rozdělena na 12 ročníků. Až v posledních letech vzdělávací systém prošel reformou a byl přidán poslední ročník.

Ve 13. třídě se studenti vracejí k základům, ale zároveň už jsou plně připraveni odejít do světa a postavit se nástrahám života. Připravují se na maturitní zkoušku a s tím souvisí i učební plán. Důraz je kladen na opakování probírané látky a uzavírání celého studia.

 

Novinky na středním stupni