Waldorfská škola Příbram - Literární večer pro růži
Waldorfská škola Příbram chce být společenstvím utvářejícím sebevědomou, tvůrčí a zodpovědnou lidskou bytost,
schopnou s láskou a moudrostí v srdci aktivně ovlivňovat společnost a svět kolem nás.

Literární večer pro růži

Komu je určen: studenti 10., 11. a 12. ročníku waldorfského lycea

Kdy se koná: minimálně 2x do roka, v měsíci březnu a v měsíci listopadu

Záměr:
- podpořit schopnost studentů literárně tvořit
- schopnost vlastní prezentace literárních prací před publikem
- schopnost sebereflexe
- schopnost unést neúspěch

Moje zkušenost s první akcí Literární večer pro růži

Při výuce českého jazyka v prvním ročníku lycea jsem narazila na problém: studenti přistupovali s nechutí k písemným slohovým pracím. Pokud přece jenom něco vytvořili, své práce odmítali prezentovat se slovy, že nejsou žádní spisovatelé, jejich díla nejsou dobrá, nejsou určena pro veřejné čtení.

Pomůže v tom metoda tvůrčího psaní? Rozhodla jsem se vyzkoušet to. Se studenty jsme vyrazili do terénu na procházku s vytyčeným cílem poslouchat (i když je to neslušné), co si lidé na ulici během dopoledne povídají, sledovat dění kolem sebe. Netušili proč, ale vyrazili jsme. Cestou jsme si povídali, sledovali výlohy, jaké obchody jsou cestou a pokud jsme zaslechli nějaký ten rozhovor, po očku jsme na sebe mrkli. Vrátili jsme se akorát na velkou přestávku. Zůstali jsme mezi dětmi, chodili jsme po hřišti, okolo houpaček, kolem školy (děti na naší škole tráví přestávky venku takřka za každého počasí) a naslouchali jsme dále, nyní povídání a žvatlání dětí od první do třinácté třídy.

Po návratu do třídy jsme si prohlíželi noviny, každý si měl vybrat jeden titulek, který ho zaujal, vysvětlit, proč ho zaujal, a napsat jej na svůj papír. Prázdnému papíru vévodil titulek a v očích studentů jsem četla otázku: „Co s tím?" Uklidnila jsem je, že opravdu nebudeme psát žádný sloh, že se jedná čistě o rutinu. Z rozdaných shopping listů jsme si přečetli jednotlivé položky. Nezúčastněným hlasem jsem zadala práci: „Jak se bude práce jmenovat, je napsané na Vašem papíře. Slohový útvar si vyberte sami. Může to být vyprávění, úvaha, co Vás napadne. To není v této chvíli vůbec důležité. Máte pouze jediný úkol, Vaše práce musí zahrnovat všechny položky z přečteného seznamu. Nesmíte na žádnou zapomenout. Já pracuji s vámi." Spustila se lavina upřesňujících dotazů, na které jsem trpělivě odpovídala: „Ano, to je správné. Ano, to je také správné. Chápete to dobře. Ano, přesně tak...." A pustili jsme se do práce. Ve třídě zavládlo nezvyklé ticho, všimla jsem si, že si někteří dokonce odškrtávají jednotlivé položky ze seznamu jako splněné.

Vyučovací hodina na práci nestačila, někomu chybělo soustředění, někomu klid. Důležité bylo společně začít. Za týden studenti práce přinesli a společně jsme si je četli. Po přečtení své práce mohl každý říct, s čím měl největší problémy, co mu nešlo. Hodnotili jsme pak, jak se podařilo zakomponovat do vyprávění všechny položky ze seznamu. Studenti práce četli bez obav, že se zesměšní, vždyť šlo o ryze technickou věc - zapojit celý seznam do textu. Práce mě uchvátily. Připravili jsme z nich komponovaný večer - Literární večer pro růži. Studenti pozvali rodiče, známé, kamarády, přátele, partnery. Připravili program, pohoštění. Každý host obdržel hlasovací lístek. Autoři si přečetli své práce: někdo již suverénně, někdo stále rozechvělým hlasem, ale přečetli všichni. Po krátké přestávce na pohoštění, kdy byly sečteny jednotlivé hlasy na hlasovacích lístcích, byla vyhlášena vítězná práce. Vítěz dostal nádhernou růži. Večerem byli nadšeni studenti i hosté. Slíbili jsme si pokračování nad dalšími pracemi.

PhDr. Iveta Machutová