Ohlédnutí za Večerem pro růži 21. listopadu

ruze-webOhlédnutí za Literárním večerem s růží

Ze začátku jsem si myslela, že na literární večer nedorazím,ale nakonec jsem se zúčastnila a jsem ráda. Bylo to krásné. Atmosféra byla uvolněná a osobní. Přes velkou nervozitu,která byla vidět na většině z nás,jsme to zvládli. Když jsem četla svou práci,myslela jsem, že na místě omdlím,docházel mi kyslík v plicích a to nemluvím o tom, jak jsem byla rudá, jak jsem se styděla.

Největší úspěch měla Davidova práce,protože byla obrovsky vtipná a fajnová a růži si David zasloužil ze všech nejvíc.

Děkuji paní učitelce Machutové za zorganizování,myslím, že se to líbilo všem a doufám,že těchto večerů bude víc!

Dominika Kundertová

 

DŮCHODCI V PRAZE - vítězná práce

„Už jsi to četl?" ptá se Franta svého kamaráda Lojzy.
„Co jsem mě číst?" nechápavě odpoví Lojza.
„V Praze vyhlásilo jedno obchodní centrum obrovské slevy na vše."
„Tak to zní zajímavě," odpoví Lojza, „předpokládám, že ty tam jedeš?"
„Jasně, to si přece nenechám ujít, to už se nemusí opakovat."
Lojza tyhle Frantovy „výhodné" nákupy dobře znal. Franta byl ochoten klidně celý den jezdit po městě za výhodným zbožím. Byla sice pravda, že Franta tím ušetřil pár korun, ale zase celý den projezdil z místa na místo.
„Řekneš mi, jak velký slevy tam jsou?"
„ Já ti to ještě neřekl? Až 50%, no není to skvělé?"
Toto bylo zajímavé i pro Lojzu. Protože se blížily Vánoce a mít nakoupené dárky dopředu se vždy hodí. A navíc: v takových obchodech mají úplně vše.
„A kdy vyrazíš, Franto?" zeptal se Lojza.
„Já myslel, že tebe tohle výhodný nakupování nebaví, Lojzo! Ale 50% je 50%."
„Takže kdy vyrazíš?"
„Zítra v 8 ráno."
„Mohl bys mě vyzvednout?"
„Jo, jo, v osum na mě zazvoň a vyrazíme."
Ráno, když přišel Lojza k Frantovi, už na něj čekal.
„No kde seš? Máš 10minut zpoždění."
„Promiň, Franto, ale zdržela mě manželka a dala mi seznam, co všechno mám koupit, když už tam jedu."
Cestou Franta povídá: „Co myslíš, Lojzo, mám koupit 3D televizi nebo normální."
„No já vůbec nevím, v tomhle se fakt nevyznám."
„Já asi koupím klasickou, ale zato s větší uhlopříčkou." odpoví Franta. „Už jsi taky uvažoval o nové televizi, Lojzo?"
„Né, to né, mně stačí ta, co mám."
„No jasně, protože nevíš,jakej je to rozdíl."
Když už se blížili k Praze, zastavila je silniční kontrola.
„Dobrý den, pane řidiči, prosím vaše doklady."
„No, bezevšeho," říká Franta a natahuje se pro tašku na zadním sedadle, kde měl peněženku s doklady. Podal je strážníkovi. Strážník se na ně podívá, obešel auto a řekl:„Už rok máte propadlý řidičský průkaz, budete si muset vystoupit."
„Co?" polekal se Franta. „To ale nestihneme nakoupit všechno, co chceme. Protože tam bude strašně moc lidí a všechno nám vykoupí. Co kdybyste přimhouřil oči, pane strážníku. My na ten nákup musíme."
„No tak asi budete muset jít pěšky, ale nejdřív zaplatíte pokutu."
„No tak dobrá!" naštvaně odvětí Franta. „A budu potom moct odjet?"
„Nedělejte si tu ze mě srandu!" obořil se na něj strážník. „Hezky si zavolejte odtahovku. Ať vám to odtáhne domů."
„To je vážně skvělý Franto, já kvůli tobě vstávám brzo a ty máš propadlej řidičák."
„Lojzo klid, pojedeme třeba busem a všechno stihnem. Já koupím dceři tu novou rtěnku Rimmel a pro sebe koupím tu dobrou vrtačku, kterou jsem chtěl koupit už vloni. A ty si koupíš nějaký ty okurky a cibuli jako vždy a budeme spokojený."
„Nerad ti to kazím, Franto, ale asi jsem přeslechl tu část, jak se do toho obchodu dostaneme."
„Prostě někde nasedneme na bus a dojedeme tam."
„Na bus? Franto, jel jsi někdy busem? Na to je potřeba zastávka a ta tu, jak sis jistě všiml, není." řekl už velmi naštvaně Lojza.
„Klid, dojdeme na nejbližší zastávku, ta je kousek támhletím směrem." mávnul rukou směrem k městu. Mezitím už přijela odtahovka a začala nakládat auto.
Franta se zeptal strážníka: „To jste zavolal vy?"
„Ano, vy jste ji nezavolal, tak jsem to udělal já."
Franta jim ještě dal adresu, kde mají auto vyložit. Byla to odtahovka firmy Mars a měla zářivou barvu jako červená paprika.
„Tak už jdeme?" zeptal se Lojza.
„Jo, už jdeme. Netvař se tak naštvaně, ber to pozitivně, můžeš pozorovat třeba ptactvo. To tak maximálně holuby."
„Ne, ve městech žijí prý i jestřábi."
„ Jo!! A když se budu snažit, uvidím i papoušky! Nechtěj mě naštvat ještě víc, Franto."
„Nevím, proč jsi na mě tak naštvanej, Lojzo, já za to nemůžu."
„Hele Franto, vidím to tak, že koupím nějaký maso, pečivo a další potraviny a potom pojedu domů."
„Neříkal jsi, že chceš koupit nějaký šrouby a hřebíky?"
„Jo dík, že jsi mi to připomněl."
Když přijel Lojza domů, vykládal ženě, co se mu přihodilo a ta se mu smála.
„Tak to jsem zvědavá, kdy zase pojedeš s Frantou nakupovat."
Vtom přišla Lojzova malá vnučka a ptala se, co jí koupil. Lojza sáhl do tašky a vytáhl čokoládu.
„Ale dědo, já přece nesmím jíst před večeří čokoládu."

David Živčák