Nepodmíněný základní příjem

Otázky placené a neplacené práce


Marek Hrubec, Martin Brabec

 

Nezaměstnanost už není jen dočasnou nahodilou záležitostí, ale trvalým systémovým problémem, který se týká velkého množství lidí, včetně občanů České republiky. Zvláště ožehavým problémem se stala například ve Španělsku nebo Řecku. Mohou někdy všichni občané získat práci na plný úvazek, když lidé již od počátku industriální éry usilují o to, aby mechanizace a automatizace práci lidí nahradila? Neměli bychom uvažovat o tom, jak výsledky a zisky mechanizované a automatizované práce přerozdělit mezi lidi? Provést by se to dalo například prostřednictvím nepodmíněného základního příjmu, díky němuž by pak lidé mohli dělat činnost, za niž dnes dostávají zaplaceno málo, nebo za ni nedostávají vůbec nic.


V současné době probíhá kampaň za nepodmíněný základní příjem ve všech zemích Evropské unie, včetně České republiky. Jedná se o jednu z největších celoevropských akcí uspořádaných občany za poslední dobu. Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem usiluje o projednávání základního příjmu na evropské úrovni, v Evropské komisi a ve veřejném slyšení v Evropském parlamentu. Je zřejmé, že návrh na zavedení nepodmíněného základního příjmu vyvolal vlnu nejrůznějších reakcí. Rádi bychom se o ně podělili, neboť je důležité poznat otázky a názory, které se často uvádějí ve jménu základního příjmu i proti němu. Opíráme se přitom nejen o své vlastní poznatky, ale také o rozbory našich kolegů a kolegyň z různých oborů sociálních věd.


Stručně je možno říci, že v diskusích se občané nejvíce ptají na to, jaké výhody a nevýhody základní příjem přináší a co by znamenal pro jednotlivé skupiny osob. Občané přitom vědí, že v různých zemích by se lidé nakonec mohli sami demokraticky rozhodnout pro různé pojetí základního příjmu, pro jeho různou výši a pro různé zdroje jeho financování. S pluralitou názorů se setkáváme již nyní a jistě o nich uslyšíme daleko více v příštím roce, kdy by se měly vypracovat různé verze zavedení základního příjmu.


Důstojný základ života


Nepodmíněný základní příjem je finanční dávka, kterou každý občan dostává od státu v pravidelných intervalech. Platí všeobecně, tedy pro všechny občany daného státu, a bez jakýchkoli podmínek. Občan přitom může mít další příjmy ze svého zaměstnání a sociální dávky. Základní příjem tvoří materiální základ, který každému umožňuje založit dobře svůj život. Jeho zavedení může zvýšit svobodu občanů. Svoboda totiž spočívá nejen na právech a možnostech, ale také na prostředcích, jak jí dosáhnout Lidé pak budou moci využít příležitostí, kterých by jinak využívat nemohli. Tím by se zvýšila nejen svoboda, ale také rovnost občanů. Pokud by byl základní příjem zaveden v dostatečné výši, všichni občané by skutečně mohli mít rovně naplněno jedno ze základních ústavních práv, právo na život, a také právo na důstojný život, což bohužel zatím všichni lidé nemají, neboť například bezdomovci v zimě umírají venku mrazy a mnozí lidé žijí ve velmi nedůstojných podmínkách v chudobě.


Nezaměstnanost jako osvobození


Většina politiků dosud zkouší problém nezaměstnanosti řešit tím, že se snaží vytvářet nová pracovní místa, nebo tím, že sníží počet pracovních hodin v týdnu a práci přerozdělí mezi více lidí. Tato opatření však mohou nezaměstnanost vyřešit jen částečně, protože nevycházejí z pochopení jejích příčin. Nezaměstnanost v současné době totiž nelze považovat pouze za problém ekonomický, ale také za problém kulturní či společenský. Na začátku průmyslové éry si lidé přáli, aby stroje pracovaly za ně. Proto zaváděli mechanizaci a automatizaci. Výsledek se povedl, technologie do velké míry nahradila lidskou práci. Právě proto se však dnes potýkáme s velkou nezaměstnaností. Lidé by mohli být spokojeni, kdyby mezi ně byly zisky z práce strojů rovnoměrně rozděleny. Skutečnost je však jiná, neboť zisky jsou koncentrovány do rukou úzké ekonomické elity. Protože se na ubývání práce zatím nepohlíží z kulturních či společenských hledisek, řada lidí si možnost narůstající svobody neuvědomuje a současnou situaci vnímá negativně. Zavedení nepodmíněného základního příjmu by umožnilo ocenit skutečnost, že stroje pracují za nás, a proto už naší mechanické práce není tolik třeba. Přesněji řečeno, díky základnímu příjmu se můžeme věnovat jiné činnosti, kterou budeme provádět raději a v níž se budeme seberealizovat. Mohli bychom se zaměřit na cennou práci v občanské společnosti, na tvořivou duchovní či kulturní práci, trávit čas se svými dětmi, seniory a dalšími blízkými a podobně. Mnoho pečujících osob dnes svoji práci nemá zaplacenu a jejich práce dokonce často na trhu práce není vůbec uznána jako práce. Jelikož většinu této péče provádějí ženy, základní příjem pomůže především jim - je možné jej vnímat jako ocenění činnosti pečujících osob. Zavedení nepodmíněného základního příjmu by zaměřilo lidi na kvalitu, na nekonzumní přístup k životu, který by vedl k udržitelné společnosti s lepšími vztahy nejen mezi lidmi, ale i mezi lidmi a životním prostředím. Překonalo by se tak chladné odcizení člověka od ostatních lidí a od životního prostředí.
Základní příjem přitom ani zdaleka neupřednostňuje lenochy, protože pracující budou mít pořád příjem mnohem vyšší – budou přece kromě základního příjmu dostávat i příjem za práci. Základní příjem by se také v žádném případě neměl vyplácet pouze těm, kteří jsou nedobrovolně nezaměstnaní, to by byla diskriminace ostatních. Tím by se totiž upřednostňovala jen určitá představa o životě, a to představa těch lidí, jejichž zaměření se upíná k nedostatkovému kapitálu (v tomto případě k pracovnímu místu). Ti, kteří z jakýchkoliv důvodů svůj podíl na tomto kapitálu nemají (jsou tedy nezaměstnaní), a přenechávají tudíž jeho část jiným lidem, by však neměli být zbaveni svého spravedlivého podílu na něm. Obě skupiny – jak ti, kteří se na tomto kapitálu podílejí více, než činí jejich rovný podíl, tak i ti, kteří se na něm podílejí méně, než činí jejich rovný podíl – by měli mít možnost mít svůj podíl na nedostatkovém zdroji a uskutečňovat svoji představu o vlastním životě.

 

Přesun moci


Zavedení základního příjmu přináší řadu obav: Zaměstnavatelé se bojí, že pro ně bude obtížnější najímat pracovníky na horší nebo méně placenou práci. Po zavedení základního příjmu totiž budou mít pracovníci větší svobodu takovou práci nepřijmout, nebo odejít ze zaměstnání, které jim nebude vyhovovat. Někteří zaměstnanci se zase obávají, že garantovaný příjem by mohl vést zaměstnavatele ke snížení mezd, nebo politiky ke zvýšení daní. Potenciální příjemci se obávají, že výše jejich příjmu by mohla záviset na politických rozhodnutích a rozpočtových omezeních. Mnozí zaměstnanci si ale již výhody základního příjmu uvědomují. Jeho zavedení by totiž mělo pozitivní význam ve změně mocenské rovnováhy v kapitalistické společnosti. V současném ekonomickém rámci kapitalismu by zavedení základního příjmu umožnilo větší přesun moci na stranu zaměstnanců. Zavedení základního příjmu by vedlo zaměstnavatele ke zvyšování mezd a zlepšování pracovních podmínek, a to především u nekvalifikované práce, kde jsou mzdy nejnižší a pracovní podmínky nejhorší. Jednalo by se o požadovanou humanizaci práce.


Sociální stát


Pojetí základního příjmu by nemělo nahradit poskytování specifických služeb a statků sociálním státem. Vzájemně by se doplňovaly. Základní příjem by měl pro různé osoby různý přínos, neboť lidé jsou schopni tento příjem aplikovat při uplatňování svých svobod různým způsobem. Například zdravotně postižení potřebují na zajištění stejných svobod více zdrojů než ostatní. Pokud by lidé pečující o postižené chodili do zaměstnání, potřebovali by za sebe náhradu a prostředky na její zaplacení. Zavedení základního příjmu by proto mělo být doprovázeno současným garantováním sociálního zabezpečení nejdůležitějších svobod (včetně lékařské péče a veřejného vzdělání od předškolní výchovy po vysokoškolské vzdělání) a tím, že by zdravotně postižení měli pro své sociální zabezpečení možnost využívat dalších programů. Různé prvky sociálního státu by přitom měly plnit svou funkci nejen na národní rovině, ale také na úrovni mezinárodní. Proto by redefinice mezinárodních institucí měla vést k větší podpoře evropského sociálního modelu.
Poskytování základního příjmu všem občanům by pomohlo snížit finanční výdaje na administrativní zjišťování adresnosti sociálních dávek vybraným jedincům a odstranit nepříjemné a ponižující procedury, které nevyhnutelně provázejí byrokratické zjišťování skutečnosti, „zda potřební mají potřeby".


Financování základního příjmu


Prosadit celkové změny státního rozpočtu tak, aby se mohl dobře financovat základní příjem, je ale samozřejmě těžké. Donedávna v České republice existovala progresivní daň, jež umožňovala, aby byly skupiny osob s velkými příjmy daněny více než ti, kteří mají příjmy menší. Neoliberální vláda ji zrušila a zavedla rovnou daň, jež je výhodná pro bohaté občany, rozevírá příjmové nůžky mezi majetnými a nemajetnými. Progresivní daň je nástrojem solidarity a sociální spravedlnosti. Opětné zavedení progresivní daně by umožnilo získat část finančních zdrojů potřebných k financování nepodmíněného základního příjmu. Zásadní změnou, která by se dala zavést jedním malým opatřením, by mohlo být zavedení hmotné odpovědnosti politiků. Dnes je běžné, že ministr učiní rozhodnutí, které stojí daňové poplatníky částky v řádu stovek milionů nebo dokonce miliard, a pak se ukáže, že to byl omyl, a politik nemusí nic zaplatit. Přitom běžný pracovník, například pokladní v supermarketu, musí svůj omyl – například špatně namarkované zboží – zaplatit ze svého. Dalším potřebným opatřením je důsledné stíhání korupce, včetně takzvaných politických obchodů, které se dnes tolerují a politici a podnikatelé tuto patologii považují za běžnou součást každodenního jednání. Konečně významným opatřením by byla změna pořadí důležitosti výdajů ve státním rozpočtu. I při zachování současných příjmů do státního rozpočtu by bylo možno učinit racionální změny, které by méně potřebné a zbytečné výdaje omezily a naopak by zvýšily zdroje na nepodmíněný základní příjem. Jsou ale mnohé další zdroje, například ekologická daň, Tobinova daň na finanční transakci nebo zisky státně (spolu)vlastněných firem.


V případě, že by občané chtěli základní příjem zavádět postupně, je to možné. Mohli by si tak na něj pomalu zvykat, zjistit jeho přednosti a přijmout ho jako běžnou věc. Jednou z variant, jak jej zavést, by bylo rozšířit okruh osob, jež mají v současné době nárok na takzvaný „participativní příjem", který není nepodmíněný, neboť závisí na vykonávání určité činnosti, jež nepodléhá zákonům trhu (dnes jsou těmito osobami například studenti se stipendii a podobně). Jednalo by se o takzvaný třetí sektor, tj. například o dobrovolná svépomocná družstva, organizace občanské společnosti a tak dále. Nebo dnešní podmíněné příjmy, vázané na poměrně přísnou proceduru testování prostředků, by bylo možno kontrolovat méně přísně. Další možností by bylo základní příjem v prvním období vyplácet pouze v určitém omezeném časovém období (například v celkovém rozsahu deseti let života člověka). Každý občan by na něj měl nárok po dosažení plnoletosti a čerpal by jej vždy například po dobu nejméně pěl roku, kdy by neměl práci, nebo kdy by se potřeboval či chtěl věnovat svým dětem a rodičům, nebo si chtěl odpočinout od vysokého tempa v práci, nebo se věnovat práci pro komunitu nebo nějaké kulturní činnosti.


Společenská změna


Zavedení nepodmíněného základního příjmu bude zásadní společenskou inovací, podobně jako bylo zrušení otrokářství nebo zavedení všeobecného hlasovacího práva.
Během dvou staletí existence průmyslového kapitalismu se vytvořila představa, která klade důraz na práci a na nesamozřejmé přesvědčení, že nezávislost je možné zajistit jen na základě pracovní smlouvy a mzdy za práci. Tato historická představa částečně přetrvává i za současných proměn hospodářství, kdy se stále více ukazuje, že ekonomika není schopna zajistit plnohodnotnou placenou práci všem občanům. Zavedení základního příjmu by bylo jen jednou z mnoha možných menších právních úprav, ale svým obsahem by mohlo být skutečně zásadní přelomovou civilizační změnou, která by mohla být významným krokem k daleko spravedlivější a tvořivější společnosti, než v jaké dosud žijeme.

Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem pořádá sběr podpisů od 14 .ledna2013 do 14 .ledna 2014. Petice s podpisovými archy jsou k dispozici na různých místech, ale občané svůj podpis k iniciativě mohou připojit také na webové stránce http://basicincome2013.eu/ubi/cs/

 

Zdroj: Okruh a střed 3 * 2013 Sborník Obce křesťanů